Seznamte se s pergolou

Azyl pro příjemné posezení nám mohou poskytnout pergoly, které bývají zajímavým prvkem zahradní architektury. Pokud přemýšlíte, že si nějakou konstrukci vybudujete, poskytneme vám několik rad.

Co je vlastně pergola? Slovník cizích slov říká, že je to loubí lehké konstrukce bez celistvého zastřešení. Ale my víme, že pergola je mnohem víc, než by se vešlo do jedné věty z naučného slovníku. Pergola je totiž něco, co nám nabízí nádherné relaxační zákoutí, něco, kde můžeme ráno nerušeně posnídat ukryti před zraky zvědavých sousedů, něco, kam se schováme po práci se šálkem kávy, něco, odkud se může vlahým večerem linout vůně grilovaných pochoutek, něco, kde si odpočineme od slunce, až bude letně žhnout, a kam se ukryjeme před větrem.

Exkurze do historie

Pergola sloužila původně jako konstrukce nad cestami, většinou byla porostlá vinnou révou nebo popínavými růžemi. O její tradici není pochyb. Vždyť už v druhém století před Kristem nacházíme zmínky o pergolách jako součástech egyptských zahrad. Řekněme si tedy něco o pergolách dneška, které se od těch prapůvodních zas až tolik neliší, třeba se najde někdo, kdo se nechá rád inspirovat.

Součást zahrady

Pergolu bychom se měli v prvém případě snažit nenásilně spojit s prostředím. Bereme ohled na velikost zahrady, její dispozice i terén. Ale ani ti, kteří zahradu nemají, se nemusejí nechat o tuto romantickou stavbu ochudit. Pergolu lze totiž (pochopitelně s ohledem na váhu její konstrukce a rostlin!) postavit i na ploché střeše domku nebo velkých balkonech. My se však zaměříme na pergoly zahradní.

Půdorys většinou vychází z jednoduchých geometrických tvarů. Nejčastěji se setkáváme s tvarem obdélníkovým, případně čtvercovým. Jako nejmenší možný rozměr pro obdélníkový půdorys se doporučuje 300×400 cm, optimální výška vychází z předpokladu, aby bylo zachováno pohodlí při chůzi pod pergolou a pohybuje se v rozmezí 220 až 250cm. Nepsaným pravidlem je stavět pergolu na zpevněnou plochu.

Doplněk domu

Kde pergolu postavit? Nejjednodušším řešením je spojení dvou budov (například dvou domů nebo domu a garáže). Pokud je pod touto pergolou dlažba, musíme bezpodmínečně ponechat u zdi dostatečný prostor pro vysazení rostlin a samozřejmě nezapomenout na izolaci budovy před vlhkostí, protože rostliny budou určitě potřebovat zalévání. Další možností je přimknutí pouze k jedné straně domu. Tyto dva způsoby nabízí příjemné nenásilné spojení interiéru domu s exteriérem zahrady. Máme-li zahradu rozlehlou a rozhodneme se pro pergolu volně postavenou v prostoru, měla by i tato být poblíž domu, aby splňovala svůj účel. Současně mysleme na to, že takto postavená pergola se stane nepřehlédnutelnou dominantou zahrady a přistupujme k její realizaci s citem a vkusem.

Z tohoto důvodu doporučujeme sáhnout po tom nejpřírodnějším materiálu, který sama příroda nabízí – a tím je dřevo. Ale pozor! Ne všechna dřeva jsou na stavbu pergoly vhodná. Naprosto nevyhovující jsou například smrk, jedle a topol, protože se jedná o dřeva měkká a náchylná k hnilobě. Naprosto opačné vlastnosti nalezneme u modřínu, borovice, dubu a jasanu, ty jsou považovány za dřeva pro naše záměry velmi vhodná. Na hraně a našem zvážení zůstává buk. Je sice pevný, ale jeho dřevo dost pracuje.

Budujeme

Jak takovou pergolu postavit? Základem jsou nosné sloupky. Protože jsme si doporučovali dřevo, začněme těmi z dřevěných hranolů (šířka 10–15 cm). Pro tyto sloupky musíme kvůli vlhkosti půdy vytvořit základní betonové pilíře; v půdě by mohly sloupky začít časem zahnívat a narušit tím celou konstrukci stavby. Upevníme je kovovými trny usazenými do betonové patky v zemi. Základní nosné sloupky však lze postavit i z železných trubek (šířka 6– 8cm), z cihel nebo kamenů.

Ať už jsme zvolili jakýkoli materiál, horní i dolní konce sloupků musíme spojit vodorovně dalšími hranoly. Spodní by měl být asi 35–45 cm nad zemí. Dalším krokem může být upevnění pergolové mříže. Mříž se dá koupit hotová snad ve všech zahradnických potřebách. Na hotovou konstrukci upevníme normální střešní latě. Dle naší vize a fantazie buď svisle (rozmezí 20–30 cm), nebo vodorovně (rozmezí 30–40 cm). Tímto krokem je stavba pergoly u konce.

Nesmíme však zapomenout napustit dřevěné části nejméně dvojitým fermežovým nátěrem a ošetřit impregnací. Vzhledem k tomu, že se snažíme, aby se pergola stala nenásilnou harmonickou součástí zahrady, volíme ideálně barvy přírodní, případně odstíny hnědé. Pestré barvy jsou v tomto případě opravdu nevhodné.

Bez rostlin to není ono

Ovšem bez rostlin je funkce pergoly jaksi nedostačující. Každé rostlince jistě chvíli potrvá, než se rozroste po celé naší stavbě, ale můžeme tomu pomoci malým kouzlem. Jestliže máme postavenou čerstvou pergolu a chceme si soukromí v ní užívat již v letošním létě, sáhneme po jednoletých popínavých letničkách. Ovšem pozor na to, aby nestínily a nevadily rodícím se trvalkám.

Pokud jde o trvalky, měli bychom vědět následující – dělíme je do tří základních skupin: kořenující, úponkaté a ovíjivé popínavé rostliny. Mezi kořenující patří například známý a oblíbený břečťan. Tento druh rostlin se k podkladu přichytává pomocí přísavných destiček a je vhodný na neomítnuté zdi nebo strukturovanou omítku (čili ideální pro pergoly postavené u stěny domu). Úponkaté popínavé rostliny se zachytávají do drátu nebo latí speciálními výhonky, které si vytvářejí samy. Potřebují takovou konstrukci, kterou budou schopny ovinout. Patří sem nejpopulárnější popínavá okrasa pergol – vinná réva. Ke zdem se naopak zásadně nehodí ovíjivé popínavé rostliny, ačkoli na jiná místa jsou velmi vyhledávané. Nemají úponky ani úchyty a zachycují se jen díky ovíjivému růstu.

Při výběru rostlin pomysleme i na to, jaký budou mít okrasný efekt. Jen si představte tu nádheru, až budou na podzim dozrávat hrozny a pergola se oblékne do šatů z barevného listí…

Autor příspěvku: Monika Polehňová

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *