Budiž vlhko

Znáte rčení „Až se zima zeptá, co jste dělali v létě“? Až se zeptá letos a vy nebudete mít zásobu vlastnoručně vyrobených kompotů a marmelád, můžete říct třeba: „Vybírali jsme zvlhčovač.“

Nízká relativní vlhkost neboli suchý vzduch může způsobit spoustu zdravotních problémů. Je jaksi zakořeněno na v našich podvědomích, že zvlhčovače jsou sezónní (zimní) záležitostí, ovšem pravdou je, že se mohou hodit i v létě. Zvláště v případech, kdy alergiky přepadne nějaká respirační či obdobná choroba.

Proč si pořídit zvlhčovač?

Před samotným rozhodnutím, že zvlhčovač nutně potřebujete, doporučujeme změřit vlhkost vzduchu v místnostech vlhkoměrem. V letních měsících má být optimální relativní vlhkost 40–55 %, v zimních 40–60 %. V okamžiku, kdy relativní vlhkost klesne pod 40 %, je na místě o zvlhčovači uvažovat. Přesnější měření provedete v zimní topné sezóně, kdy může být mnohdy díky přetopení relativní vlhkost v pokojích na neuvěřitelných 20 %. Signálem mohou být i příznaky následujících nemocí – chronická rýma nebo pocit ucpaného nosu, chronické záněty nosohltanu, časté onemocnění horních i dolních cest dýchacích, chronická bronchitida, opakovaná laryngitida, suchý dráždivý kašel, popraskané rty, vysušená a podrážděná pokožka a vše provázející únava. Ovšem pozor! Naproti tomu i vysoká relativní vlhkost (nad 60 %) může mít neblahé zdravotní důsledky, které způsobí plísně a roztoči, jimž se v tomto prostředí daří velmi dobře.

Typy zvlhčovačů

Všichni z dětství pamatujeme keramické nádoby pověšené v zimně na radiátorech, z kterých se „jako“ odpařovala voda a „jako“ zvlhčovala vzduch. Tento princip zvlhčování v žádném případě nedoporučujeme. Vybírat tedy můžete z parních a ultrazvukových zvlhčovačů. Oba druhy pracují s podobným výsledným efektem, zásadní rozdíl je ve spotřebě elektrické energie. Parní zvlhčovače mají příkon 1 000 W a ultrazvukové 38 W.

Ultrazvukové zvlhčovače

Vysokofrekvenčním ultrazvukovým oscilátorem se vytváří malé kapky. Ventilační systém je vyfukuje do suchého vzduchu, kde se odpařují. Ven vychází jemná, okem viditelná mlha. Nevýhodou tohoto principu je, že nezničí zcela všechny mikroorganismy, které ve vodě vznikají, a většinou se do ultrazvukových zvlhčovačů musí dávat demineralizovaná voda a dezinfekční prostředky.

Parní zvlhčovače

Rozšířenější jsou v našich domácnostech, kancelářích atd. parní zvlhčovače. Ideální jsou ty, které pracují na principu horké páry. Ta vzniká odpařováním na topném tělese, ve zvláštní komoře se mísí se vzduchem, čímž se ochladí na optimální teplotu. Důsledkem toho je znemožnění rozprašování mikrobů a plísní, které mohou vzniknout ve stojací vodě nádržky. Zvlhčovače mohou mít přídavnou nádobu na esenciální látky pro aromaterapii.

Aby sloužil dobře

Aby zvlhčovač vzduchu sloužil dobře, musíte si dobře vybrat a vhodně s ním zacházet. Jak? Výběr typu zvlhčovače závisí i na velikosti místnosti, ve které jej chcete využívat. Vždy si kromě technických údajů na výrobku všimněte i doporučené maximální plochy. Aby zvlhčovač kvalitně plnil svoji funkci, musí být zapnut vždy pouze a jen v uzavřené místnosti. Nejlepší výsledky má při nepřetržitém provozu (platí pro zimní období, respektive topnou sezónu). Zvlhčovač vzduchu umístěte na zem (ne na nábytek!), na rovnou plochu. Protože proudění vzduchu snižuje vlhkost, měl by být mimo dosah oken a dveří. Pára nesmí směřovat na stěny ani nábytek, jinak na nich začne kondenzovat a tím si u vás zvlhčovač na oblibě dvakrát nezíská.

Čištění

I zvlhčovače si zaslouží nějakou tu menší údržbu. Při jejich provozu se na topném tělese i uvnitř odpařovací komory usazují minerální sloučeniny a jiné příměsi vody. Jinými slovy – vodní kámen. Vodní kámen sám o sobě není v rámci odpařovacího procesu zdravotně závadný, ovšem snižuje výkon zvlhčovače. Jak postupovat při čištění? V žádném případě nepoužívejte abrazivo, benzín, vroucí vodu, ostré nebo kovové předměty a nenamáčejte celý přístroj do vody. Komora se dá snadno vytřít vlhkým hadříkem (případně s trochou saponátu, pak se musí opravdu pečlivě vypláchnout!). S topným tělesem si klasicky poradí voda a ocet v poměru 1:1. Roztok nalijete do nádržky a zvlhčovač zapnete. Jakmile se roztok začne odpařovat, zvlhčovač vypnete a necháte 3–4 hodiny působit. Nezbytnou samozřejmostí je opět pečlivé následné opláchnutí. Nic víc než slušné zacházení po vás zvlhčovač chtít nebude a za to vaše zdraví jistě stojí.

Autor příspěvku: Monika Polehňová

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *